Cestovní kocovina

Kocovina. Rozlámaný tělo, žaludek na vodě, zavírající se oči a ten nepříjemnej pocit v puse. Obvykle za tim stojí několik piv a vstávání v nepřijatelnou denní dobu, teda kdykoliv před dvanáctou. Ale všimli jste si někdy, že po noci strávený v autobuse se cejtíte vlastně úplně stejně?

Pokud jsem se od Péti Svitálka za dvanáct let našeho kamarádství něco naučila, tak to, že na ranní kocovinu je nejlepší vychlazená desítka. Jestli ale podle týhle analogie funguje na cestovní kocovinu další jízda autobusem, se budu muset teprve pozeptat.
 

Od rána se cpu, abych tak nějak měla z čeho čerpat energii. I když dobře vim, že je to blbost, pokračuju v tom celý dopoledne. A pak znova hned po krátkým odpoledním zchrupnutí. Břichu se to moc nelíbí.

Čištění zubů bylo to poslední, co mě při patnáctiminutový zastávce po čtyřech a půl hodinách zajímalo. Ale hned jakmile dojím tohle jídlo, najdu si dvě minuty. A nebo hned po jídle dalším. 
 
Když konečně stojim s kartáčkem v puse pod sprchou, tak nějak si v duchu bručim, že kocovině by měl aspoň přecházet příjemnej večer. Ale pak mi dojde, že tý mojí přecházelo krásnejch dvanáct dní, a to stojí za to!
 
Krásné cestování všem!!
 
Klára