Nevýhody bydlení se ženou

"Teda, tohle si musim vyfotit, aby všichni viděli, jak je to někdy těžký žít se ženskou!" haleká přítel při pohledu do skříně. Do svojí skříně. Mít společnou skříň by pro mě byla smrt, v mojí skříni totiž musí být pořádek!

A proto taky všechny předměty, které nemají svoje místo, cpu do skříně přítelovy. Ať už se jedná o svatební dary (což je dnešní případ), nebo o věci, které se povalovaly v obýváku a rozčilovaly mě tím (což je taktéž dnešní případ), nebo o haldu zmačkaného oblečení, které jsem posbírala ze židlí a postelí před tím, než přišla návštěva, a potřebovala je někam ukrýt (ano, i toto je bohužel dnešní případ).

Ve výsledku to vypadá tak, že se ráno na přítele sesype taška plná dárků, několik zmačkaných bund a o zem sebou flákne násada od mopu. Naše násada je nemocná a ještě nikdy nikoho nepraštila po hlavě, jako zdravé filmové násady. To naše motovidlo padá zásadně na zem, aby mě rána mohla probudit. Už už mívám nakročeno k hlasité odpovědi, ale pak si představím, že by se další ráno všechny předměty nejspíš sypaly ze skříně mojí, a radši se otočím a spím dál.

Na moji obranu, život s chlapem je někdy taky trochu za trest. Některé věci lze vyřešit snadno. Například od doby, co jsem přestala kupovat žvýkačky, nepostavil přítel na nábytku jediný žvýkačkový totem. Za to rozštelovávání sedačky v autě ho asi jen tak neodnaučím.

Za jednu z mála výhod života s neřidičem by se dalo považovat to, že se Vám v autě nemění nastavení sedačky, pásu, volantu. Ne však u nás. Můj milý přítel, muzikant, si z našeho vozu udělal své provizorní studio, do kterého chodívá po večerech zpívat. A jak tak sedí a zpívá, jezdí sedačkou dopředu a dozadu, zvedá ji a zase pokládá, montuje volantem nahoru a dolu. Na mou prosbu, aby sedal na místo spolujezdce a tam vyváděl jakékoli psí kusy, mi odvětil, že až jednou bude řídit, taky přece nebude řídit od spolujezdce.

No, to je taky fakt. Nakonec můžu být ráda, že ho až do dneška nenapadlo přetočit mi všechna zrcátka. A pokud by ho to v budoucnu náhodou napadlo, nacpu ho asi do skříně ke všem těm věcem, které mě rozčilují.

Autor: Klára Hájková | čtvrtek 9.4.2015 7:00 | karma článku: 30,10 | přečteno: 6856x
  • Počet článků 15
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 4251x
Miluju řezané kytky, spoustu polštářků a teplé huňaté deky. A nyní nově, zato nejvíc na světě, svého syna. Hlavně když se směje. Nebo když spí.

 

Seznam rubrik