.. po nedávné příhodě bych i něco přidala - třeba: Když si jdete v poledne (!) půjčit trochu mouky k sousedce přes chodbu, nenechávejte - ani na chvíli - za svými zády otevřené dveře do bytu :) Protože pak se vám může stát, to co mně nedávno - když jsem si večer sama v tichém bytě lehla do postele a začetla se jen při lampičce do knihy, zazdálo se mi po chvíli, že v jinak setmělém pokoji něco lehoulince zašustilo v tmavém koutě v nohách postele. Ztuhla jsem a zrychlil se mi tep, ale pak jsem přesvědčila sama sebe, že se mi něco zdálo a pokračovala jsem ve čtení. Po chvíli jsem náhle periferním viděním zahlédla vylézt zpod mé postele neslyšně (!) černý stín a přejít pomalu přes pokoj -  a krve by se ve mně nedořezal a určitě se mi zastavilo i srdce! Když jsem se konečně dokázala pohnout a otočit hlavu od knihy, uviděla jsem v šeru pokoje sousedovic černého kocoura, jak na mně kouká žlutýma očima z druhé strany místnosti. Právě se chystal vlézt pod komodu ... kdybych dočetla, zhasla a on mi pak třeba skočil na postel, rána bych se asi nedožila - nebo on. Takhle jsem ho popadla a zanesla sousedům (Jéé, my ho hledáme, ale mysleli jsme, že zase někde zalezlý trucuje.. )  Jinak "oběšenec" svetr pověšený na garnyži je ještě lepší, když si ho pověsíte okapat v koupelně a pak si na něj vzpomenete, až když večer - ještě pod dojmem právě shlédnuté detektivky - přistoupíte k umyvadlu, zvednete pohled do zrcadla a on tam visí v šeru za vámi   Strašpytlům zdar!