Naše dovolená v Chorvatsku. Prokázáno!! Staré pořekadlo funguje!!

Soudíc dle našich tiskovin, čím víc vykřičníků a capslocku, tím víc čtenářů. Třeba to funguje i na blogu, tak VÍTEJTE!!   "Na dovolenou si sbalte polovinu věcí, zato dvojnásobek peněz." Kdybychom znali tuhle radu už před dovolenou, nebylo by nám to stejně nic platný, protože víc peněz jsme prostě neměli. Ale možná by nás to donutilo neprojíst většinu našich prostředků hned po příjezdu.

 

Když mi Marek ze sobotního fotbalovýho turnaje psal, že si vyvrtnul kotník, ale musí odehrát další čtyři zápasy, protože nemají nikoho na střídání, nijak dramaticky jsem to neviděla. Když se k ránu vrátil s trojnásobným černým kotníkem, začalo to vypadat trochu hůř. 

V neděli dopoledne, zhruba dvě hodiny před odjezdem do Chorvat, se rozhodnul, že si pro jistotu sjede na pohotovost. Velký dík patří jako vždy mýmu tátovi, kterej byl do deseti minut u nás před barákem a Marka se zasádrovanou nohou mi zpátky přivezl ještě dostatečně brzo na to, aby si stihnul zabalit a sníst mi půlku svačiny."Šest lidí se nevejde na čtyři sedadla?" ptala se nás pracovnice cestovky. "Aha, tak to je moje chyba." oznámila poté, co Pajda o berlích vyskákal nahoru do busu a dost neobratně se prohopsal uličkou k našim obsazenejm místům. Jako člověk, co nemá rád zmatky a moc rád se drží svejch poklidnejch plánů, jsem už měla slzy na krajíčku a hlavně pocit, že Něco asi nechce, abychom odjeli. "Kašlete na ni, já vás tam hodim." prohlásil táta vytahující kufry zpátky z autobusu. Je úžasnej natolik, že by nás určitě hodil až do Chorvatska, ale naštěstí to stačilo do Brna. Nejsme zrovna plážový a koupací typy, a tak jsme se jako každej rok těšili hlavně na výletování a procházkování po městech. Že dovolená nebude probíhat podle našich původních představ mi ale úplně došlo až na nádraží v Brně, když orosenej Marek po deseti minutách "chůze" vzdal cestu na záchod a zapíchnul to u křoví. Těch sto metrů byla prej fakt dálka. Mít doma nicneřešící třeštiprdlo má někdy velký výhody. Oproti dovolený s  úzkostlivým, pravidlama se řídícím pacientem, která by dalších 12 dní probíhala jako náš den první, jsem se dočkala zázračnýho zbavení se sádry už den ČTVRTEJ. Čert vem polovinu našeho stravnýho utracenou za perfektní dlahu východního vzezření. Díky ní jsme se aspoň po zbytek pobytu mohli stravovat nečekaně levnejma cuketama a občas nějakou špagetou.

                          -- Den první, móžná druhý a třetí.. --                                                -- Den čtvrtý --Výletů a procházek jsme si nakonec užili dostatek. I ten Lidl na Makarský jsem našla. A hodinka rehabilitačního plavání jednou denně byla taky moc fajn. Něco nám tu dovču totiž asi překazit nechtělo. Něco asi jen chtělo, abych si každej den znovu a znovu připomínala, jak skvělýho mám tátu a kluka! ♥P. S.: Kdyby Vás náhodou zajímalo, od kdy se nedá psát na sádru propiskou, je to prej od tý doby, co vynalezli fixu a chtěli ji prodat! Fixa jedna zpropadená.Krásnou dovolenou všem!!Klára