Nevyměknout. Alespoň chviličku byste ráda dělala něco jiného, než chovala, utírala sliny nebo uklízela, a tak si vydupete hodinku pro sebe.
Dáváte si rychlou sprchu, během které plánujete zbytek času strávit v posteli s knížkou. Jenže po otevření dveří koupelny vidíte nervózního tatínka a dozvídáte se, že miminko má hlad.
Argument, že před deseti minutami dojedlo, po chvíli jako vždy vzdáváte a vidinu čtení necháváte rozplynout.
Že jste v té sprše nebyly déle.
Při obědě používat lžíci.
Že je jednodušší jíst při kojení lžící než vidličkou, si uvědomíte vždy až v okamžiku, kdy koukáte na pokecané miminko. Tento týden již potřetí.
Volnou chvíli využít ke spánku.
Babička bere malého na hodinku ven, abyste si taky trochu odpočinula. A tentokrát to máte vážně v plánu, jen rychle zametete a naházíte do pračky poblinkané oblečení…
Sundáte prádlo.
Pustíte myčku.
Ustelete.
Pověsíte prádlo.
Vyndáte myčku.
Dáte rychle vařit špagety.
Hltáte jídlo, abyste mohla ještě bleskově umýt koupelnu a jít se natáhnout.
Zvonek. Babička.
„Tak co, vyspala ses trochu?“
Nevařit špagety.
Jedení špaget s prckem v náručí je podobně nepraktické, jako jíst rizoto vidličkou. Nějaká ta potvora prostě vždycky skončí na čistém, právě převlečeném miminku. A tak si znovu a znovu slibujete, že příště uvaříte alespoň vrtulky. Na což si znovu a znovu vzpomínáte právě v okamžiku, kdy červená špageta obalená rajčatovou omáčkou přistává na bílém bodíčku.
A jak je to u Vás, milé maminky?
