Čajovna. Tlumený světlo, podivná hudba, odér linoucí se z vodních dýmek a místo piva spousta čajů. Na první pohled celkem příjemný místo. Ale jen do tý doby, než to přijde. Výběr čaje.
Možná jste na tom se znalostmi čajů stejně jako já. Popisy květnatých, dřevitých nebo travnatých chutí oolongů jsou pro vás natolik záhadný, že saháte po jistotě. Čaj s vůní vanilky, karamelu nebo čokolády nemůže bejt nikdy velkej přešlap. Ne tak opatrně ovšem volí můj chlap.
"Pu ehr určitě znamená kozí hovínka!" přičichuje ke svýmu čaji. Pozoruje mě a když uvidí můj spokojenej výraz, lehce se zamračí. Podávám mu svůj mrňavej šálek a on si jej opatrně přikládá k nosu. Jeho mračení se zvětšuje. "Jak to děláš?!"
"Myslíš, že kdybych jim příště řekl, že chci ten čaj, co je cejtit jako rybí šupiny s kozíma hovínkama, přinesli by mi tenhle?" "Určitě," jsem si naprosto jistá.
Cpu mu svůj lahodnej karamelovej earl grey, ale statečně odmítá a pokračuje v pití svýho rybího moku. "Tenhle čaj má vlastně jenom jednu nevýhodu." "Že je hnusnej?" "Jo. A že smrdí."
Protože se podobná situace neodehrává poprvé, dalo by se čekat, že se můj drahý poučí a příště si nechá s výběrem trochu poradit. Ale on má nápad lepší: "Tohle neni fér, příště ti vybírám čaj já!"
A tak mám jasno. Od teď se čajovnám vyhýbám obloukem.
