Od rána se cpu, abych tak nějak měla z čeho čerpat energii. I když dobře vim, že je to blbost, pokračuju v tom celý dopoledne. A pak znova hned po krátkým odpoledním zchrupnutí. Břichu se to moc nelíbí.
Čištění zubů bylo to poslední, co mě při patnáctiminutový zastávce po čtyřech a půl hodinách zajímalo. Ale hned jakmile dojím tohle jídlo, najdu si dvě minuty. A nebo hned po jídle dalším.
Když konečně stojim s kartáčkem v puse pod sprchou, tak nějak si v duchu bručim, že kocovině by měl aspoň přecházet příjemnej večer. Ale pak mi dojde, že tý mojí přecházelo krásnejch dvanáct dní, a to stojí za to!
Krásné cestování všem!!
Klára